Jan Neruda (1834 – 1891)

Jan Neruda (1834 – 1891)

– český básník, prozaik, novinář, dramatik, literární a divadelní kritik

Narodil se r. 1834 na pražské Malé Straně.

Vystudoval gymnázium a začal studia na filozofické fakultě, ale přerušil je. S žurnalistikou začínal jako „lokálkář“ v roce 1856. V polovině 60. let se stal členem redakce Národních listů a zůstal jím už doživotně.

Do literatury vstoupil Neruda baladou Oběšenec. Tato balada byla vydána roku 1854 pod pseudonymem Janko Hovora. Jeho první básnická sbírka Hřbitovní kvítí, vydána roku 1858, byla hodně kritizována za údajnou závislost na poezii Heinricha Heina. Jan Neruda sám pak v této sbírce oslavil jako vrchol české poezie Erbena. Po této sbírce Neruda dlouhou dobu nic nevydal.

Teprve roku 1868 vyšly jeho Knihy veršů. Soubor je rozdělený na tři oddíly. Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených a Kniha veršů časových a příležitostných včetně výboru z původního Hřbitovního kvítí. První část (Kniha veršů výpravných) je zaměřena výrazně sociálně (balady Před fortnou milosrdných a Dědova mísa). Druhá část (Kniha veršů lyrických a výpravných) zahrnuje Nerudovu intimní lyriku v cyklech Otci, Matičce a Anně. Třetí část obsahuje vlasteneckou lyriku zaměřenou na Slovensko (Poslání na Slovensko, Na pešťské Kalvárii), vyjadřující obavy o osud utlačovaného slovenského národa.

Po dalších desíti letech vycházejí Nerudovy Písně kosmické (1878). Neruda se zde vyjadřuje ke vztahu člověka a kosmu. Pozoruhodností je pojetí personifikovaného vesmíru s humorným pohledem na dění v něm.

Roku 1883 vydal sbírku Balady a Romance, která pokračuje v erbenovské tradici. Neruda často aktualizoval staré legendy a mýty. Dával jim nové poslání národní i společenské, ba i revoluční. Je to zřejmé v skladbách, jako jsou Romance o jaře roku 1848 nebo Romance o Karlu IV., v nichž se Neruda často i s humorem vyjadřuje k národním problémům.

Roku 1883 vydal Neruda sbírku vlatních intimních zpovědí s názvem Prosté motivy.

Po smrti Jana nerudy vyšly r. 1896 Zpěvy páteční (zásluhou Jaroslava Vrchlického). Soubor zahrnuje deset hymnických skladeb na téma národního utrpení a odboje.

Spíše než poezií dosáhl Neruda za svého života uznání jako prozaik, tvůrce drobných novinářských i povídkových próz. Přípravou k nim byly jeho fejetony a črty, z největší části otiskované v Národních listech. To, že Neruda dokáže zaujmout čtenáře jak tématem, tak jazykem, dokázal první knížkou próz nazvanou Arabesky (vydána r. 1864). Zachycuje zde pražské prostředí s jeho typickými postavami a figurkami v poutavých žánrových obrázcích.

Další léta se Neruda věnoval fejetonům, cestopisným i čerpajícím z domácího života. Podniknul několik cest do zahraničí. Zážitky shrnul do souboru Různí lidé (1871), Menší cesty (1877) a Obrazy z ciziny (1879). Svou pozornost soustředil spíše na typy lidí, které zde potkával. Další knihy jeho fejetonů se soustřeďují také na lidské osudy a jejich hrdiny – Studie krátké a kratší (1876, 2 svazky), Žerty, hravé i dravé (1877), Trhani (Národní listy, 1875).

     Vrcholem jeho prozaické tvorby jsou Povídky malostranské (1878), ve kterých čerpá ze vzpomínek na Malou Stranu. Povídky malostranské patří dodnes k nejčastěji vydávaným pracím Nerudovým

Neruda byl též úspěšný jako autor několika komedií – Ženich z hladu (1859), Prodaná láska (1859).

Rozruch vyvolal také Nerudův veršovaný pamflet U nás (1858).

Jan Neruda je nejvýznamnějším básníkem éry obnoveného národního života po letech bachovské reakce. Trvalo dlouho než se prosadil v české literatuře, avšak dodnes zůstává naším nejlepším fejetonistou.

Zdroj: kniha Panorama české literatury

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *